sobota, května 24, 2008

Sylvia

Paní Guineová na můj dopis odpověděla a pozvala mě k sobě na oběd. Tam jsem poprvé viděla misku na mytí rukou.
Ve vodě plavaly třešňové kvítky a já si myslela, že je to nějaká čirá japonská polévka na dojedení, takže jsem ji snědla do poslední kapky, včetně těch kvítků. Paní Guineová se o tom nezmínila ani slovem a já jsem se dověděla, co jsem provedla, teprve mnohem později, když jsem o tom obědě vyprávěla ve škole jedné své známé.

...

"Tak co?" vyštěkla jsem a v duchu jsem si říkala: "Rozmazlovat nemocné je to nejhorší, jenom se tím zkazí."
"Nic," odvětil Buddy tichým, bezvýrazným hlasem.
"Neurotička, cha!" Pohrdavě jsem se zasmála. "Jestli se neurotička projevuje tak, že chce dvě vzájemně neslučitelný věci najednou, tak jsem tak neurotická, že už to dál nejde. Po celej zbytek života budu lítat od jedný neslučitelný věci ke druhý."
Buddy mi položil dlaň na ruku.
"Chtěl bych lítat s tebou."
Sylvia Plath: Pod skleněným zvonem (překlad Tomáš Hrách)

Sylvie, ty se mi asi jenom zdáš!

pátek, května 23, 2008

XY

Jdu takhle po nákupním centru, oběd v břiše, povinnosti před sebou a najednou mi padne oko na prodejnu mého mobilátora. Napadá mě, že potřebuju ten nový telefon, mám nárok na dotovaný, takže se dojdu zeptat, jaké mají na výběr a co a jak. Tedy - vešla jsem tam a už byl u mě. Chlap. Zřejmě jsem vypadala jako snadná kořist, tak spustil. Směs profesionální zdvořilosti a vemlouvavosti, velká gesta, spousta mimiky. Byl docela dobrej. V hlavě se mi spustily dva paralelní programy - levá hemisféra hlásila: No ty kecáš, ty tak kecáš, blablabla.. Pravá hemisféra vysílala: Chichi, chocho, to je ale zajímavé, no neříkejte.. a nutila oči pomrkávat a kolena se podlamovat. Výsledek - mám nový telefon, docela jsem se pobavila. Ještě že mi chtěl jen prodat telefon :-)

neděle, května 18, 2008

pátek, května 16, 2008

pondělí, května 12, 2008

Into the wild

Teď jsme přišli z kina, ještě je mi trochu těžko. Knihu jsem přečetla jedním dechem někdy minulý týden, film dal konkrétní podobu místům, řekám, lidem, o kterých jsem předtím četla. A kdo v mládí četl Setona a Jacka Londona jako já, ten si to užije, dlouhé záběry a málo slov, amerického rozbředlého marshmallow taky jen pomálu. Hudba kytarová, ta, co ji občas potkám na půli cesty. Ještě je mi trochu těžko. Tak se na to taky běžte podívat.

neděle, května 04, 2008

Úlovky ze soboty

Sobota odpoledne na hrnčířském a řemeslném trhu v Berouně, stihly jsme toho opravdu dost - zabloudit hned u nádraží, zmoknout, uschnout, zase zmoknout, mezitím obdivovat hrnečky, vybrat ty nejlepší, nakoupit, sníst spoustu dobrého, a na odchodnou medovinu, aby se nám dobře jelo domů.
Moje úlovky:

Kytkovaný hrníček, fotka trochu zkresluje, je béžovo-modrý.

Další podobný, bílý, něžný a jako bonus skvělé setkání :-)

Miska barevná, na zmrzku, nebo třeba na lentilky.

A pro čajového mistra nový kalíšek.

pondělí, dubna 28, 2008

"Uáááá!! Teda, vy jste ale tichá.."

"Uáááá!! Teda, vy jste ale tichá.."
Zařval mi do oka pán, co obsluhuje v Obratníku, poté, co jsem přišla k baru ve svých bezzvukých botách, abych zaplatila a on si četl a neviděl mě a kvůli těm botám ani neslyšel a já se asi 3 minuty snažila na sebe nějak upozornit, ale ne zas moc, abych ho nevylekala, takže když si mě nakonec všimnul, mělo to asi stejnej efekt, jako kdybych nad ním práskla do báru železnou tyčí.

A už zase žiju knihou.
Minulý týden byl jeden z nejlepších za poslední půlrok, možná že úplně nejlepší. Jen tak dál.

pátek, dubna 25, 2008

EE? EE!

Chtěla jsem na sever. Žádný konkrétní plán jsem na začátku neměla, vysněný Island bude, až na něho budou vysněné peníze, a ke zbytku severního světa jsem měla tak neutrálně sympatický postoj. Pak mě ale napadlo, že sever není jenom Norsko, pohnula jsem prstem na mapě o kousek na východ a bylo jasno. Je to postkomunistická země se spoustou opuštěných ruských vojenských základen, vstoupila s námi loni do Schengenu, žijou tam medvědi a mluví se jazykem, kterému nikdo jiný nerozumí. K tomu připočtěte zpáteční letenku za necelé 4 tisíce. Pojedu do Estonska!
Po jedné dávné zkušenosti z Tater se trošku bojím medvědů, ale nedávno jsem si někde přečetla, že medvěd z dvojice muž-žena sežere nejdřív muže, na základě tohoto faktu jsem se rozhodla nejet sama a vzít si s sebou společníka, v současné době lákáme ještě třetího. Taky muže, pro jistotu. Dál jsem vyhlásila, že jsem ochotná nést jim na zádech všechny věci, pokud oni ponesou tatranky, známé lákadlo na přírodní šelmy. Zbytek uvidíme :-) Ale je pravda, že v současném rozpoložení (nejlépe se dá charakterizovat výrazem "já sama") bych se nejradši sebrala, ostříhala si hlavu strojkem na půl centimetru a odjela sama někam do bažin.
Jakmile padla volba na Estonsko, došla jsem si pro mapu, průvodce a už to začalo. Tam je věcí k vidění! A zažití. A je to kousek trajektem na ostrovy. A do Helsinek co by kamenem. A severní pobřeží. A Riga je v podstatě za rohem. Trávím celé hodiny na stránkách, co končí na .ee a plánuju, mužstvo mi velkoryse přenechalo tuhle dobrou část (cha, až se ztratíme, nebo nám ujede vlak, bude to na mě). Základy estonštiny jsem zavrhla, to se asi do června fakt stihnout nedá, ale něčemu občas rozumím. Nedávno jsem se nasmála, když jsem hledala zábavu v Tartu, narazila jsem na sekci Pubid ja klubid. Jsou to kupodivu Puby a kluby :-)
A konečně - dotaz do vzduchu - Byli jste tam někdy? Nemáte kamaráda, co by mohl poskytnout nějaké dobré rady? Nebyli tam vaši známí zrovna loni? Jako organizátor výpravy budu vděčná za každou radu a poradu.

čtvrtek, dubna 24, 2008

Zavařuju

Věci se daly do pohybu! Potkávám kamarády, co jsem roky neviděla, někdy za trochu bizarních okolností (porodnice), řeším práci a školu, škrtám ze seznamů dlouho odkládané položky s názvy jako "Až někdy, až bude čas". Mrkvového krále jsem dneska slyšela asi padesátkrát, naposled před chvilkou.. Teď jsem doma, čekám návštěvu a zavařuju si tu dobrou náladu do konzerv, aby mi dlouho vydržela a abych si ji mohla přivolat, až mi zase bude mizerně.
Jeden z těch potkaných mi pak napsal sms, že on se má mizerně, ale že já vypadám tak spokojeně, že jsem se na něho smála. Já, známý melancholik, truchlil a pesimista. To potěší.

úterý, dubna 22, 2008

Až budu mít čas a mlíko

Jsou dny ze kterých bych se nejradši probudila. Ranní dávku negativních emocí jsem cestou do školy rozpouštěla v neutrálním mlíku, ve škole odseděla povinnosti a nevěřícně sledovala, jak se spolužačky snaží vyhrát okresní přebor v agility. Pak celé odpoledne s krtkem, žirafou, kosem, sedmiměsíčním pidimužem a jeho mámou, kafe sice natřikrát vystydlý, ale zato s koblihou a nohama na gauči. Večer cesta "přes tři konce Prahy" až do dočasné poustevny, kde teď sedím na podlaze, pouštím si zas Neutral Milk Hotel, nanosila jsem si jídlo a čaj, mám tu rozloženou mapu a průvodce a jen 6 týdnů mě dělí od chvilky, kdy zaklapnu dveře a budu zas na cestě, jenom já.

neděle, dubna 20, 2008

Veleváženému publiku

dovoluji si oznámiti, že jelikož příteli drahému mému Martinovi odřekla jeho milka účast v divadle, bylo mi umožněno zúčastniti se tohoto jako náhrada více než rovnocenná. Představení jménem Vodní družstvo konalo se v Činoherním klubu za hojné účasti divákův. Jazykem veskrze moderním pojednáno bylo, a vzhledem k faktu, že se nejednalo o existencielní drama, alébrž o komickou komédii, byla jsem stižena záchvatem smíchu, s přestávkou téměř dvě hodiny trvajícím. K záchvatu přispěla mi rovněž jistá paní ve druhé řadě, která roztomile hýkala. Z hereckých kreací stojí za vyzdvihnutí zejména výkony pánů Zindulky, Dulavy a Nárožného, sokolská sestava posledně jmenovaného s neotřelým prvkem zvaným "zajíček ušáček" bude mne jistě dlouho v představách pronásledovati!


Nečekané! Prvorepublikové! Báječné!

sobota, dubna 19, 2008

Volná sobota

Venku prší, tak jsem zalezlá, ale mám tvořivou, výsledek například tenhle:

středa, dubna 16, 2008

3/6 MUDr.

Aneb Bitva roku.
Nějak se to dnes vleklo, potíže hned od rána, pak se všichni hrnuli napřed, tak jsem přišla na řadu až někdy v jedenáct, hladová a unavená a pak to začalo. První věta - špatně. Reakce typu - a to jste četla kde? No rozebrali mě na malinký součástky, ale pak jsem se postupně osmělovala, zvedala hlavu a nakonec se poskládala zpátky, další 4 otázky šly už bez potíží, vyfasovala jsem dvoječku a odešla celkem s dobrým pocitem. Takže - chirurgie odškrtnutá! A zítra jedu za odměnu na výlet!

středa, dubna 09, 2008

pondělí, dubna 07, 2008

Volání dálek

Čas od času to chce vzít věci za jiný konec. Takže - vůbec není hnusný počasí a zima, je příjemně pošmourno. Nevadí, že člověk promrzne na kost, když jde ráno v neděli s bolavou hlavou prázdným lesoparkem, aspoň si pak užije doma teplo, čaj, rozmrzání a snídani. Sice momentálně nevím, co sama se sebou a co dál, ale však já na to přijdu. A už je duben a duben znamená, že za chvilku bude květen, a květen to už je vlastně skoro červen a v červnu už je léto, koupačka, zmrzlina, sandály, však to znáte. Těším se, když všechno půjde jak má, tak budu mít léto volné, nebo teda rozhodně volnější než minulé roky, tak bych třeba mohla konečně taky zas někam na festival, někam jinam na kolo, někam ještě jinam k moři.. Poslední dny mě přepadlo volání dálek, esemesky od Mar z Maroka tomu napomáhají, Katja mě láká do Berlína, a mě osobně to táhne někam na sever, někam, kam se normálně nejezdí, třeba na sever Polska a pak na východ - Litva, Lotyšsko, Estonsko.. Jsem neklidná a protivná, koukám z okna, učebnice se na mě šklebí z poličky a já bych nejradši sbalila baťoh a vypadla ven, sedla do vlaku a jela.


Jó do tý dálky
volaj mě alky
láhve vod kořalky
čepice a šálky

Radůza (Na sever)

úterý, března 25, 2008

Tak dobře, no

aneb O neprůstřelných sekretářkách.
Já: Dobrý den, je tady pan profesor? Já jsem ze šestého ročníku, já bych se s ním chtěla domluvit o nahrazení stáží.
Sekret: To musíte stejně tady u mě.
Já: No, já bych radši u něho, já bych to potřebovala co nejdřív.
Sekret: To nejde, teď je všechno plný.
Já: (ač mi žena brání celým tělem, zahlédla jsem vedle profesora, zesiluju tedy hlas, aby mě slyšel) Když já to potřebuju stihnout do státnice v půlce dubna.
Prof (laxně): Tak přijďte, můžete ráno?
Já: Ne, to mám chirurgii.
Prof (v klidu): Tak odpoledne.
Sekret (kvílí): Ale odpoledne jsou tady páťáci, pane profesore, to se už nevejde.
Prof (v klidu): Vejde, ne?
Já (hulákám ženě přes rameno): Tak já bych teda přišla ten příští týden odpoledne! Děkuju!
Tak jsem se vítězoslavně otočila a jak jsem takový hrom do police, nabrala jsem ramenem lednici, co stála hned vedle dveří, málem jsem ji porazila, způsobila strašlivý rámus, načež jsem odkráčela ze scény. Myslím, že si mě tam budou pamatovat :)
No ne, tohle mě fakt vytáčí, já za to přece nemůžu, že nemám standardní rozvrh, jen se snažím dodělat si věci, co jsem zameškala za ten rok v Portugálu. Jenže pak člověk narazí na takovouhle paní a hned má o zábavu postaráno. Když jsem se dost zastyděla, že jsem drzá a ještě ke všemu neohrabaná, tak jsem se bavila lehce agresivníma představama o tom, jak tam příště tu lednici zbořím, sekretářce vysypu květináče, rozházím šanony a sežeru svačinu. Tak!

pátek, března 21, 2008

My máme mísu času, ó my se máme

Nečekaně volné dopoledne, tak jsem vyrazila do knihovny vrátit knížky, tam bylo narozdíl od venkovní Sibiře teplo, ticho a útulno, ještě předtím jsem se stavila ve městě na snídani, to je taky neobvyklá lábuž, normálně snídám jednou nohou ještě v posteli a druhou už netrpělivě podupávající před dveřma. A teď se tu kochám úlovkama, listuju si, do uší mi hraje Rozinka Murphyová (už zase už zase už zase) a plánuju, tolik plánů a jen jedna hlava.
A jsou Velikonoce, zvony už jsou asi v Římě a já tu dřepím v Práglu, měla bych jet za mámou, ale představa, že v tomhle počasí absolvuju celou tu cestu, mě natolik netěší, že budu asi odpoledne tiško sedět na koleji a vynalézat teleport. Any idea?

čtvrtek, března 20, 2008

Night of the living dead

George A. Romero - Night of the living dead (Noc oživlých mrtvol) - v Levných knihách, na DVD, za 39,-!! Neváhejte a pořiďte, klasika zombie hororu, daaleko předaleko od dnešních zombíkáren. Hrají neherci, celé je to černobílé a strašidelné a co víc - nekoná se americký happyend. Sice některé triky dneska už vypadají spíš směšně, masky taky nejsou z nejpovedenějších (občas je problém rozeznat, kdo je zombie a kdo ne), ale v úhrnu každopádně film, u kterého se budete příjemně bát.

neděle, března 16, 2008

Mělkomyslné myšlenky

To je ale slizký nadpis, co?
Nedělní dopoledne, jsem tu chvilku sama, vzácné, tak si to opečovávám, než zas někdo přijde. V počítači jsem při snaze přetřídit ty mračna hudby, co mám, objevila poklady, v nenápadných složkách se jmény jako Khoiba, Roísín Murphy, Ohm square, EOST se ukrývala ta nejlepší nálada pro osamělou neděli, dokonce se mi podařilo i dvě hodiny soustředěně pracovat. Žádné rozjuchané skákání na oběžnou dráhu, naopak, návrat ve spirále hezky doprostředka, sama k sobě a ani o krok dál.
Čtu si na webu komiksy, někdy se hlasitě směju, vařím si polívku a třeba mi to takhle půjde i dál.

O půl hodiny později: Kdybyste měli pocit, že jen bloguju o náladách, tak proto, že mi nic jinýho teď moc nejde. Co se děje, se popisovat nedá, takže můžu jen psát, jak mi u toho je. Snad to chvilku stačí. Polívka mi úplně zalepila žaludek, pořád si představuju, jak mám v břiše zelenej kámen (byla brokolicová).

pátek, března 14, 2008

V pauze

K odpolední svačině jím rybí salát v majonéze, zakusuju rohlíkama a zapíjím sirupem z liči. Tak kdybych se zítra neozývala, víte kde sedím. A vůbec, tenhle pátek vypadá zatím docela nadějně.