pátek, srpna 21, 2009
neděle, prosince 21, 2008
Stay tuned
Dlouho se tu nic nedělo, což? Nějak nebyla úplně ta správná nálada..
ALE
Ofélie roztočila kolečka svého osudu velmi nečekaným směrem a i když po návratu z Portualska prohlašovala, že už teda nikam nepojede, tak to vypadá, že pojede. A rovnou na jiný kontinent. Tak ještě chvilku vydržte, než si dám do pořádku víza, sbalím kufr a já se zase ozvu. A jestli spousta zábavných historek z Portugalska vznikala na základě civilizačních střetů, tak ze země, kam se chystám teď, jich určitě bude mnohem víc.
Tak za chvilku nashle, Off
ALE
Ofélie roztočila kolečka svého osudu velmi nečekaným směrem a i když po návratu z Portualska prohlašovala, že už teda nikam nepojede, tak to vypadá, že pojede. A rovnou na jiný kontinent. Tak ještě chvilku vydržte, než si dám do pořádku víza, sbalím kufr a já se zase ozvu. A jestli spousta zábavných historek z Portugalska vznikala na základě civilizačních střetů, tak ze země, kam se chystám teď, jich určitě bude mnohem víc.
Tak za chvilku nashle, Off
neděle, července 06, 2008
Noc bez Hamleta
Jako v té písničce od Zuzany Navarové (.. a tak místo whisky yellow dám si pastu na opar) s pastou na dolním rtu, pro jistotu i s dobrým, trochu alkoholickým ve skleničce bilancuju první opravdu volný víkend po neskutečně dlouhé době. Jak dlouhá byla, napovídá i moje únava, která mě zaplavuje ve vlnách, jedna za druhou a ještě mi asi nějakou dobu bude dělat společnost. Dnes jsem uklidila celý byt. Jako kdyby se tu rozsvítilo, nánosy zmizely a s nima i zaprášené pocity, co už měly být dávno v koši a nestrašit tu na poličkách. Mažu si kolena potlučený včera na skalách, plánuju, kdy dokoukám Hamleta, co jsem u něho beznadějně usnula a přeju si, abych tu skleničku měla nekonečnou, nebo aspoň aby mi někdo dolil. Za sebou vidím spoustu hotové práce, ale spokojenost se někde na cestě ke mě zdržela, asi se taky musela dojít osvěžit. Nevadí, já počkám.
čtvrtek, července 03, 2008
Jedna fotka
středa, července 02, 2008
Strašně pondělní pocit
Jsem zpět. Mozek je ještě na dovolené, přemýšlí, vymýšlí, vytváří a plánuje. Rozhodně se mu teda nechce zapojit se zpátky do pražského života. A mě taky ne. Nechce se mi přemýšlet nad věcmi jako zůstatek na účtu, nákupní seznam, nevyplněné řádky v indexu (den jsem zahájila odběrem krve na lačno v sedm hodin ráno, pro pár hodinách spánku). Ještě chvilku, prosím.
pátek, června 20, 2008
Svátek
Nebyl to úmysl, ale za posledních pár měsíců se mi do ruky dostalo hned několik knih o Jiřím Kolářovi, včetně jeho deníků. Dnes jsem v jedné z nich objevila poznámku, chodíval prý do ateliéru i v neděli, ale neděle byla sváteční, telefonoval přátelům, poslouchal hudbu, psal dopisy. Moc se mi líbí ta představa, nedělní ráno je mi sváteční už dlouho a tenhle způsob slavení svátku se mi zdá ideální, ne-li ideálnější. Tuhle neděli ráno budu trávit v Tallinnu, tak to zkusím, a pak tu další a další třeba taky, a kdo si na mě vzpomenete, sedněte si v neděli ráno ke stolu, uvařte si něco dobrého, pusťte si hudbu, a napište dopis. Nebo někomu zavolejte.
A byla v té knize ještě věta - dopřát si ten přepych soustředěně myslet na bližního svého.
A byla v té knize ještě věta - dopřát si ten přepych soustředěně myslet na bližního svého.
pondělí, června 02, 2008
Bengál
Píšu teď daleko víc na papír. Deník se mi utěšeně rozrůstá. Na veřejné zážitky většinou postačí Twitter a když to nestihnu honem zapsat, už to pak ani nezkouším. A přitom se stala spousta věcí - byla jsem na koncertě Nicka Cavea, vskutku ohlušující zážitek, skákal po pódiu, knír přes celý obličej, házel tamburínu a šklebil se a úplně si mě podmanil, tak jsem nastavovala břicho tomu zvuku a tancovala a skákala a řvala.. Pubi vedle mě trousil v pauzách nezapomenutelné poznámky, ale podle mě se taky bavil dobře. Domů jsem dorazila ochraptělá a vibrující a hluchá :-)
Ve škole nenálada, sem tam pár jiskřiček, ale jinak DIVNÝ. Ještě pár týdnů v říjnu, ale jinak se mi ta povinná docházka povážlivě krátí.
A pak taky páteční kávová session, ale ta si zaslouží samostatné blognutí. Tedy až mi to půjde.
Jo a dneska - alkoholické praktikum, demonstrovali jsme si v rámci biochemie na sobě účinky alkoholu. Přilítla jsem tam za minutu začátek, načež do mě (nalačno) pak docent nalil půllitr piva (ostatní měli taky pivo, nebo panáka). Vůbec mi to nechutnalo, dělalo se mi zle, pak jsem nadýchala suverénně nejvyšší promile ze všech zúčastněných, napsala nejhorší test (kdo se má soustředit, nevěděla jsem, jestli budu dřív zvracet nebo spát, já toho fakt moc nevypiju..) a zbytek hodiny střízlivěla..
Ve škole nenálada, sem tam pár jiskřiček, ale jinak DIVNÝ. Ještě pár týdnů v říjnu, ale jinak se mi ta povinná docházka povážlivě krátí.
A pak taky páteční kávová session, ale ta si zaslouží samostatné blognutí. Tedy až mi to půjde.
Jo a dneska - alkoholické praktikum, demonstrovali jsme si v rámci biochemie na sobě účinky alkoholu. Přilítla jsem tam za minutu začátek, načež do mě (nalačno) pak docent nalil půllitr piva (ostatní měli taky pivo, nebo panáka). Vůbec mi to nechutnalo, dělalo se mi zle, pak jsem nadýchala suverénně nejvyšší promile ze všech zúčastněných, napsala nejhorší test (kdo se má soustředit, nevěděla jsem, jestli budu dřív zvracet nebo spát, já toho fakt moc nevypiju..) a zbytek hodiny střízlivěla..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
