Ve vodě plavaly třešňové kvítky a já si myslela, že je to nějaká čirá japonská polévka na dojedení, takže jsem ji snědla do poslední kapky, včetně těch kvítků. Paní Guineová se o tom nezmínila ani slovem a já jsem se dověděla, co jsem provedla, teprve mnohem později, když jsem o tom obědě vyprávěla ve škole jedné své známé.
...
"Tak co?" vyštěkla jsem a v duchu jsem si říkala: "Rozmazlovat nemocné je to nejhorší, jenom se tím zkazí."
"Nic," odvětil Buddy tichým, bezvýrazným hlasem.
"Neurotička, cha!" Pohrdavě jsem se zasmála. "Jestli se neurotička projevuje tak, že chce dvě vzájemně neslučitelný věci najednou, tak jsem tak neurotická, že už to dál nejde. Po celej zbytek života budu lítat od jedný neslučitelný věci ke druhý."
Buddy mi položil dlaň na ruku.
"Chtěl bych lítat s tebou."
Sylvia Plath: Pod skleněným zvonem (překlad Tomáš Hrách)
Sylvie, ty se mi asi jenom zdáš!
Žádné komentáře:
Okomentovat