Jsou dny ze kterých bych se nejradši probudila. Ranní dávku negativních emocí jsem cestou do školy rozpouštěla v neutrálním mlíku, ve škole odseděla povinnosti a nevěřícně sledovala, jak se spolužačky snaží vyhrát okresní přebor v agility. Pak celé odpoledne s krtkem, žirafou, kosem, sedmiměsíčním pidimužem a jeho mámou, kafe sice natřikrát vystydlý, ale zato s koblihou a nohama na gauči. Večer cesta "přes tři konce Prahy" až do dočasné poustevny, kde teď sedím na podlaze, pouštím si zas Neutral Milk Hotel, nanosila jsem si jídlo a čaj, mám tu rozloženou mapu a průvodce a jen 6 týdnů mě dělí od chvilky, kdy zaklapnu dveře a budu zas na cestě, jenom já.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
to je bezva!! kam vyrazis a na jak dlouho? nebo mi to nekde uniklo?
paja-ostrovanka
Ahoj Pájo, vydrž, coming-out bude brzy. Zatím jen krátké cesty, na chvilku, ale aspoň NĚCO, jsem tu jak svázaná, asi na mě jde jaro, nebo co..
Okomentovat