Já: Dobrý den, je tady pan profesor? Já jsem ze šestého ročníku, já bych se s ním chtěla domluvit o nahrazení stáží.
Sekret: To musíte stejně tady u mě.
Já: No, já bych radši u něho, já bych to potřebovala co nejdřív.
Sekret: To nejde, teď je všechno plný.
Já: (ač mi žena brání celým tělem, zahlédla jsem vedle profesora, zesiluju tedy hlas, aby mě slyšel) Když já to potřebuju stihnout do státnice v půlce dubna.
Prof (laxně): Tak přijďte, můžete ráno?
Já: Ne, to mám chirurgii.
Prof (v klidu): Tak odpoledne.
Sekret (kvílí): Ale odpoledne jsou tady páťáci, pane profesore, to se už nevejde.
Prof (v klidu): Vejde, ne?
Já (hulákám ženě přes rameno): Tak já bych teda přišla ten příští týden odpoledne! Děkuju!
Tak jsem se vítězoslavně otočila a jak jsem takový hrom do police, nabrala jsem ramenem lednici, co stála hned vedle dveří, málem jsem ji porazila, způsobila strašlivý rámus, načež jsem odkráčela ze scény. Myslím, že si mě tam budou pamatovat :)
No ne, tohle mě fakt vytáčí, já za to přece nemůžu, že nemám standardní rozvrh, jen se snažím dodělat si věci, co jsem zameškala za ten rok v Portugálu. Jenže pak člověk narazí na takovouhle paní a hned má o zábavu postaráno. Když jsem se dost zastyděla, že jsem drzá a ještě ke všemu neohrabaná, tak jsem se bavila lehce agresivníma představama o tom, jak tam příště tu lednici zbořím, sekretářce vysypu květináče, rozházím šanony a sežeru svačinu. Tak!
4 komentáře:
A mně se líbí, že si tu zářnou kombinaci dokážeš přiznat: drzá a neohrabaná. Myslím, že je to není tak špatný, horší by bylo stydlivá a ještě neohrabaná :)a ta představa co bys ještě všechno tam dokázala ztropit je lákavá! Dotáhnout do prostě do vítězného konce a odejít středem! zuzi
Ony snad ty sekretářky, asistentky, školnice a uklízečky a paní na studijním oddělení vedou nějakou guerrila válku :-)
Je to tak, přejít přes osobu s kvalifikací "sekretářka/asistentka/apod." je téměř nadlidský výkon, když se to ale podaří, odměnou je, že nedostižný šéf je docela fajn... pavel
PS: hanele - guerrila válka - dobrý, budu si pamatovat!!
ještě do skupiny "vstřícných" přidávám pošťačky, ať v terénu nebo za přepážkou. vždy si musím opakovat, že berou málo peněz a že je to náročná práce a že beztak mají nemocné děti atd. někdy to pomůže. zuzana
Okomentovat