Mělkomyslné myšlenky

To je ale slizký nadpis, co?

Nedělní dopoledne, jsem tu chvilku sama, vzácné, tak si to opečovávám, než zas někdo přijde. V počítači jsem při snaze přetřídit ty mračna hudby, co mám, objevila poklady, v nenápadných složkách se jmény jako Khoiba, Roísín Murphy, Ohm square, EOST se ukrývala ta nejlepší nálada pro osamělou neděli, dokonce se mi podařilo i dvě hodiny soustředěně pracovat. Žádné rozjuchané skákání na oběžnou dráhu, naopak, návrat ve spirále hezky doprostředka, sama k sobě a ani o krok dál.

Čtu si na webu komiksy, někdy se hlasitě směju, vařím si polívku a třeba mi to takhle půjde i dál.

O půl hodiny později: Kdybyste měli pocit, že jen bloguju o náladách, tak proto, že mi nic jinýho teď moc nejde. Co se děje, se popisovat nedá, takže můžu jen psát, jak mi u toho je. Snad to chvilku stačí. Polívka mi úplně zalepila žaludek, pořád si představuju, jak mám v břiše zelenej kámen (byla brokolicová).