Naposled z dálky

se hlásí Ofélie.

Zabalím kufra, vynesu pytel s odpadkama, dám si poslední kafe a pastel, vrátím klíče a uprostřed noci vzhůru na cestu dalekou. Boj s větrnými mlýny jsem dobojovala úspěšně, všechny potřebné papíry nakonec vyřídila, díky tomu na mě taky nestihla padnout žádná velká nostalgie, nejhorší to bylo někdy v úterý ráno.. S ničím ani nikým se tu neloučím, vždyť se nevidíme naposledy. Vezu si nějaké fotky, dobrou brazilskou kávu, deset centrimetrů vlasů navíc a trochu melaninu, ale to, co mám v hlavě, o to mě nikdo nepřipraví. Tak ahoj v Čechách!

Para:
Coimbra, a minha cidade querida
Aquele-que-não-deve-ser-nomeado
Os meus colegos de medicina, nomeadamente turmas E2 e C1
Um Madeirense, que sabe falar bem sobre o céu

Não estou a despedir se de vocês, porque não é o último encontro. Na vida próxima, nas cidades em distância, se calhar os nossos caminhos se vão encontrar outra vez.. Mas até lá, quero que vocês sabem, que era o verdadeiro prazer conhece-los e que a certa parte do meu coração vai sempre pertencer a vocês.

Pequeno silêncio perto de ti..
Até a próxima!

Unaveně

Nejdřív jsem si chtěla tak nějak generálně stěžovat, ale nakonec jsem se rozhodla popsat konkrétní dnešní den, abyste měli představu.

Ráno jsem si zkazila drobátko vlastní vinou, panika kvůli hledání pinu ke kartě (za měsíc už druhé zapomenuté číslo, že by nastupující demence??), kterou nakonec vyřešila až moje milá sestří, za což má u mě kafe/panáka/pifo - nehodící se škrtněte. Pak jsem vyrazila do nemocnice. Abyste rozuměli, minulý týden mi koordinátorka sdělila, že jí sice moje známky ze systému chodí, ale pozdě (pro představu, zatím dostala jen jednu, v lednu a únoru jsem přitom dělala 7 zkoušek) a že by bylo nejlepší, abych si všechno oběhala a přinesla jí na papíře potvrzení. Takže dneska - Oční - protivná, nespokojeně pomlaskávající sekretářka, nic neví, nic nemá, nepotvrdí, šéf tu není, nikdo jí nic neřekl, anglicky to nemá už vůbec, po mém tvrdošíjném dožadování se papíru povolila a vydala. Chirurgie - milá paní, znají, dají, ale zítra. Neuro - mají, ale nedají, vyplnili, ale nepodepíšou, to musí šéf, ten přijde zítra. Psychiatrie - věnoval se mi sám nejvyšší šéf, byl na mě hodnej, všechno mi potvrdil, vyptával se co a jak a pochválil mi dobrou známku. Pediatrie - včera jsem tam nechala ten papír, že si ho dnes vyzvednu - dnes tam ovšem není nikdo, sekretářku nikdo od 9 ráno neviděl, čekala jsem asi půl hodiny a pak odešla. Porodnictví - nahlas vzdychající sekretářka, co ji nutím ve 2 odpoledne vstát a otevřít šanon, dneska to určitě nebude, zítra možná, ale moc si od toho nemám slibovat, nerozumím, nedám, co si to tam zas vymysleli.. Připočítejte, že je tady 40 stupňů, mezi jednotlivýma budovama chodím desítky minut pěšky, jsem uvařená a otrávená. Do toho pořád něco chybí nebo není dobře, platím eura za kopírování papírů, a děsím se toho, jak to v Čechách vymyslím.

Včera jsme s Martinem posílali balík do Čech. Velkej, 20 kilo. Byli jsme se na to minulý týden ptát, paní zahlásila, že do Čech, dvacet kilo = 66 Eur. Musí to být, posílám knížky a skripta, Martin zrovna tak, nedalo by se to vzít letadlem, zaplatila bych mnohem víc. Tedy - včera večer jsme došli na poštu, s krabicí a fixkou a Fernandem, který bude figurovat jako odesílatel, kdyby se balík vrátil. Napsali jsme adresu, a do papírů jako obsah balíku vyplnili - Livros e apontamentos - tedy Knihy a poznámky. Načež paní zahlásila 90 Euro. To je trošku rozdíl, začali jsme se dohadovat, paní tvrdila, že nám to předtím museli říct špatně, že to je nesmysl, že těch 66 by to stálo, jen pokud by to byly knihy, ty totiž mají zvláštní sazbu. My na to - to jsou knihy, nešlo by to tedy poslat za tu knižní sazbu?? Paní - Nešlo, to musí být jenom knihy, oni mají právo to otevřít a kdyby tam byly třeba konzervy, tak dostanete pokutu. My - to jsou opravdu knihy, vždyť aniž bychom to věděli, tak jsme předtím do obsahu psali Knihy. Paní - jste si jistí, že tam jsou jen knížky a nic jiného??......... Jak u blbejch!!!! Nakonec se nám podařilo paní přesvědčit, že ani nejsme teroristi, ani neposíláme sardele v plechovce, a balík jsme odeslali.

Připadám si jako v románu od Orwella. Nenapsal někdo knihu o byrokratickém pekle? Možná je načase..

Dobojováno!!

Píšu jubilejní stý záznam a krásně se to kulaté číslo hodí. Před chvilkou jsem napsala poslední trojzkoušku, existuje jistá naděje, že jsem splnila všechny 3 potřebné části, ale to nic nemění na faktu, že je HOTOVO!!! Všechno důležité je tu za mnou, teď jen oběhat úřady, sbalit kufry a odjet domů. Až je mi z toho lehce, závratně a posmutněle. Ještě vám budu psát, nebojte.

Portugalsko mužské a ženské

Začnu od Adama, tedy od mužů. Muži se v Portugalsku odedávna věnovali bohulibým činnostem – mořeplavectví, objevování a dobývání cizích zemí, psaní poezie i prózy, vládnutí půlce světa, ideálnímu vyjádření dvojice réva vinná-dub korkový a tak dál..

Dnešní portugalský muž tyto tradice vnímá a ctí, převedl je ovšem do podoby moderní. Současný mladík v této zemi je téměř bez výjimky tmavovlasý, tyto tmavé vlasy má opatlané gelem. Nosí tmavé muší brýle a to i v místnosti. Nevyhýbá se růžovým tričkům a za všech okolností nosí dobré boty. Kolem třicítky začne nenápadně tloustnout a plešnout, v padesáti tento přerod dokoná. Současně s tím mu naroste knír, čapka na hlavě a stává se tím typickým Portugalcem, co posedává po kavárnách a promenádách a pózuje, aby vypadal pro turisty dost domorodě. Vyznává jedno ze 3 hlavních náboženství – Benfica, Sporting, FC Porto, ačkoli v nemocnici do papírů svědomitě vyplňuje katolík. Fotbalu rozumí a zasvěceně o něm hovoří, často i když nemá posluchače, někdy několik hodin v kuse. Stejně jako fotbalu rozumí i politice, kterou by zvádl daleko lépe, než ti, co to zkoušejí a rád předvádí svých několik tezí, kterými stručně a elegantně postihne běh světa. Tyto a jiné, barevnou televizí nabyté, znalosti chodí několikrát denně předávat ostatním do kavárny, aby se moudrost šířila. Pije víno a pivo, a velmi se diví, když se ho ptáte na alkohol. Většinou hraje na nějaký hudební nástroj a téměř bez výjimky dobře zpívá.

Eva Portugalská si v minulosti svoji pozici dobývala těžce, stejně jako Evy jiných národů. Díky tomu byla ušetřena špatných zkušeností, nebojí se a odvážně se vrhá do působení ve všech oborech činnosti.

Mladé Portugalky mají všechny dlouhé vlasy, vyvinutou gluteální krajinu a jsou velmi krásné. Pokud to okolnosti umožňují, nosí boty na vysokém podpatku, neumožňují-li, podpatek zamění za střední, ale zlaté barvy se nevzdají. Na ulici se vyskytují výhradně ve dvojicích nebo větších skupinách, v tmavých brýlích přes půl obličeje a se školními deskami v rukou. Módu považují za důležitou a jsou ochotné přinášet jí velké oběti, jako je třeba v červenci nošení vysokých plyšových bot. Ve středním věku nejsou dobře definovatelné, převládá totiž snaha dobře se vdát, zdůrazněná ve všech dobrých časopisech pro ženu jako životní cíl. Ve věku vyšším nosí vlasy už krátké, posedávají v oknech aby dobře viděly na ulici, a doma oprašují početné fotografie početné rodiny. Dobře vaří a ještě raději nakupují a zásobují se. V početném množství je můžeme vidět zejména v sobotu dopoledne na tržnici. Hrdě používají titul dona da casa – paní domu – a zastávají názor, že je lépe mít vše doma třikrát, než aby něco chybělo. Politiku jako takovou nechávají mužům, stejně jako domácí opravy a řeči po kavárnách. Zprávy sledují ovšem bedlivě a při každé tragédii se se slovy O meu deus bouřlivě křižují.

Vše vypozorovala a zapsala Ofélie.

Pozdrav z pláže

Kulturní střety

Fernando nás pozval na nedělní večeři, že uvaří něco portugalského. Nijak se mi nechtělo, byla jsem ospalá a nenaladěná, ale nakonec to byl skvělý večer. Jedli jsme cosi, co jsem později za pomoci několika slovníků a wikipedie identifikovala jako ptačí žaludek, ten druhý, svalnatý (první je žláznatý; co se jeden takhle v noci nedozví..), byla v tom taky mrkev a houby a celé to bylo příjemně pikantní. Proč kulturní střety? Jak tak jíme a povídáme, vyprávěl Rui, že doma vždycky chovali psy. A že když byl malé dítě, tak ho kromě psů zajímal taky fotbal a to dost, sledoval všechny evropské ligy. Narodilo se jim zrovna doma štěně, fenka, tak ji chtěl pojmenovat podle nějakého slavného klubu, vybral si tehdy Baník Ostrava, ale Ostrava mu přišlo pro psa podivné, pojmenoval ji tedy Baník :-) A Baník rostla a vyrostl z ní skvěký pes. Když připočteme, že jméno našeho bývalého prezidenta vyslovuje přibližně jako Váklev Heval, tak jsme se dost nasmáli. Vrchol večera nastal při dezertu. Vytáhli jsme lázeňské oplatky, z Martinových nekonečných zásob, které jsme přinesli jako sladkou tečku. Portugalská reakce - Jééé, to je jako hostie!! A pobožný Fernando už to láme a rozdává všem se slovy - Toto je tělo Páně. Takže odteď Karlovarské oplatky jedině s červeným vínem, žádnou minerálku :-)

Cesta z města!

Na výlet! Do středověku, na hradby, do kraje osmahlých zarostlých mužů a divých žen, na rozpálené kamení, taky k pohádkovým postavám a k sobě samé.


Caldas da Rainha - pes a kachlíky. Vidíte to bílé světlo? Nedá se tu fotit..


Fíkýýý!!! Čééérstvéé fííkýýý!!!!


Óbidos. Bílé zdi, barevné kytky a mimo hlavní třídu ani noha.

Spasitel tisíckrát jinak.


Někteří muži vypadali velmi věrohodně středověce. Nemůžu se moc rozepisovat, ale byli tam někteří, jejichž obraz na sítnici blednul jen pomalu a neochotně..


A konečně - zpátky v Coimbře, drak uvězněný ve výloze lékárny..

Jen abyste byli v obraze

Minulé pondělí neurologie - jakžtakž, spíš hůř, teď ve středu oční - v pořádku, dopadne to dobře. Zkouška už mi chybí jen jedna, zato trojitá, v pondělí 23. Takže se školou relativní spokojenost.
Zlepšilo se počasí, výrazně, je modro a modrobílo, vedro, ale příjemně větrno, prostě - jsem nadšená. Ačkoli trávím většinu času ze studijních důvodů uvnitř budov, těch pár minut co jsem venku stačí na to, abych se příjemně přiopálila, aspoň nepřijedu z jihu sněhobílá.
Příští týden máte poslední šanci mi sem poslat dopis nebo pohled, pak už přijedu.
Další tematické Portugalské články se chystají, momentálně ještě sháním dobrou obrazovou přílohu. Tak zatím!

Portugalsko kávové

Aneb pokračujeme v načatém duchu..

Káva se v Portugalsku pije v množství a frekvenci, které jsem si před příjezdem sem neuměla představit. Řekne-li se káva, myslí se káva ze stroje na espresso, na rozpustnou narazíte v supermarketu (ochucuje se s ní většinou mléko, způsobem, jakým si našinec připravuje kakao), na tureckou nikde.

Káva jako surovina je tu jedna z nejlepších v Evropě, protože Portugalsko je zásobené ze svých bývalých kolonií, které strategicky rozmístilo po kávovém světě -Brazílie, Timor, Angola.. - prodávají se kávy jednodruhové i směsi.

Kavárna se v Portugalsku řekne pastelaria (čti paštelaría), nejmenuje se podle kávy, ale podle dortíků, pastéis (čti paštejš, my tomu počesku říkáme paštely, jednotné číslo je pastel-paštel). Nejčastěji má reklamní vývěsní štít od jedné z velkých firem - Delta, Sical, Torrié, Buondi - plastové židličky, plechové stolky a na stěnách kachlíky. Prostředí v zásadě neútulné, a když připočítáte všudypřítomnou televizi, na dlouhé vysedávání to není (jo a v zimě netopí, potvory). Existují ovšem čestné a velmi krásné výjimky, u nás v Coimbře třeba Café Santa Cruz, přestavené z části kostela, s krásnou klenbou a mramorovými stolečky, v Portu Café Majestic s nádhernou secesní výzdobou a zrcadly nebo Lisabonská A Brasileira, s nádechem starých časů, bronzovým Fernandem Pessoou a brazilskými číšníky.

Portugalci doma téměř kávu nevaří, kdyžtak jako snídani, viz dále, chodí raději do pastelarií. Aby taky ne, káva tu stojí od 35 centimů, nejbližší kavárnu máte do 50 metrů od domu (já asi 5, nebo tak něco), kavárníka znáte jménem, tak se tam prostě párkrát za den stavíte. Někdy se tu pije kafe i na stojáka u pultu, prohodíte pár slov, mezitím ty 2 loky a zase zpátky do procesu.

Nyní se naučíme 3 hlavní druhy kávy v Portugalsku, včetně jejich objednávání v kavárně, s vkusným přízvukem.

Nejčastějším typem je miniaturní espresso - um café (čti un kafé, n je nosové) - turistické varování, řeknete-li café, což je ve slovníku, dostanete malé silné preso bez mléka, mléko se tu nikdy nedává zvlášť), jste-li v Lisabonu a blízkém okolí, jmenuje se uma bica (uma bika). Vypadá nějak takhle, má skvělou pěnu, co se nevešla do záběru, ale fantazie ji určitě taky umí dobře. Pije se vždycky sladké, hodně sladké a domorodec jich vypije cca 3-4 denně.Další variantou je uma meia de leite (čti uma maja d lajt) - doslova půl mléka. Příprava je velmi podobná capuccinu, napěníte mléko a do toho káva, v poměru tak plus mínus půl na půl, jak se kavárníkovi zalíbí. Je dobré a ještě lepší, významným detailem je používání dobrého mléka, minimálně polotučného (a polotučné je tu o něco více tučnější než české). Vypadá takhle:

Posledním ze 3 hlavních způsobů přípravy je galão (čti galau, a je nosové). V zásadě odpovídá typu latté a je neuvěřitelně voňavé a dobré. Portugalci ho pijí většinou ráno, jako snídani, a aby vůbec došli do práce, přes den pak ve chvíli, kdy si vůbec nechtějí dát kafe, tam je totiž tolik mléka, že už to vlastně není ani káva :-) Galão se připravuje tak, že se napění celá velká sklenice mléka a do té se vyklopí panák espressa. Dostanete ho vždycky jen ve skle a s dlouhou lžičkou. Vypadá tak:

Najdu ještě nějaké lepší fotky, tyhle jsou takové podivné, ale pro ilustraci to snad zatím stačí. Takže dobrou chuť, právě sedím ve své oblíbené kavárně na kávě (mám café), stavte se!

Portugalsko gastronomické

Tak a je to tady. Všichni odjeli, nikam se nejezdí, učím se a jen tak to neskončí, Martin se taky učí, na kafe chodím sama, a ani míč na trudnomyslnost už nezabírá. Ale není to tak zlé, nejhorší je že se nemůžu hnout z města, jet na dva dny na výlet..

Rozhodla jsem se tedy začít s dlouho plánovanými tematickými články, abyste měli nějakou představu, o zemi, kde jsem. Začínáme mým tématem nejoblíbenějším – gastronomie.

Portugalsko je ráj masožroutů. Vegetariáni, vůbec sem nejezděte, to myslím velmi vážně. V jídelním lístku v restauracích nenajdete bezmasé jídlo, ani českou variantu – smažák, příp. palačinka. Nic, zhola nic. V jedné z kantýn existuje vegetariánská sekce, kde každý den podávají univerzální hnědou omáčku se zeleninovou trojkombinací – mrkev, hrášek, kukuřice. To vše buď upečené jen tak, nebo zabalené ve štrůdlu, případně napěchované do papriky. Denně. Měla jsem to asi dvakrát a stačilo.

Kantýny obecně – lahoda. Základem je vepřové a hovězí maso, nejčastěji grilované, nebo pečené. V rámci univerzitního města je tu několik kantýn odstupňovaných cenově i kvalitou. Ta nejlevnější – social – maso nebo rybička (v sezóně taky semtam sépijka), k tomu rýže/hranolky/chipsy, polévka, chleba, dezert, voda/džus – to vše za 1,95 euro. Moje oblíbená je Cantina grelhada – mají jen grilované věci – kotletu, špízy, kuře - tam se chodí za odměnu. Když tu byl eM, chodili jsme se občas rozšoupnout do nenápadné, ale jednoznačně nejlepší kantýny uprostřed univerzitního kopce, kde mají naprosto skvělého lososa.. Univerzitní stravování je nejlevnější a fakt dobrá varianta – McDonald je tu pro puberťáky, kdo by jedl žemle za 4 eura, když může mít za dvě pořádný kusanec grilovaného masa.

Nemáte-li dostatečný hlad na celý oběd, město je plné kaváren a kavárniček, jen v naší ulici je jich asi 5. Kromě kávy, kterou si dáte vždycky, tu mají na výběr dortíky a koláčky, slané i sladké, plněné croissanty, housky a toustíky. Já jsem topinková, můj výběr je tosta de queijo – sýrový toust.

Na večerní hlady jsou tu bary typu Tapas, tam se už chodí na pivo a burger, pečenou klobásku, kousek ryby, krevety a nebo jen na tremoços. Tremoços jsou malé žluté něco jako fazolky, naložené ve slaném nálevu, chutnají skvěle k pivu a dá se s nimi dobře střílet na spolustolovníky.

Restaurace – vyplatí se nechat si doporučit od místních nebo ještě lépe, jít tam s Portugalci. Pak narazíte na takové poklady, jako je v jedné zapadlé uličce na starém městě bar Zé Manel – žoviální majitel s vámi pohovoří, řekne vám, co si objednáte (občas přinese i lístek, abyste neřekli), postupně nosí jednotlivé chody: smažené rybičky, svou specialitu – vařené kosti s měkkoučkými kousky masa, feijoadu – fazolačku, a navrch dezert. Všechno zapíjíte silným červeným vinho da casa – domácím vínem, až už nemůžete.. Ještě k těm kostem. Portugalci jedí prasátka celá. Doslova. Říká se, že tahle tradice vznikla za dob námořního impéria, veškeré maso, které se dalo naložit, putovalo na moře, a pro domorodce zůstaly zbytky. Nejvíc je to poznat v Portu, kde se jedí slavné tripas (dršťky), ale i v Braze na univerzitě jsme dostali něco jako krvavou jitrnici, každá oblast má své typické jídlo a jedla jsem tu už i prasečí uši. Ve slavné feijoadě jsou kromě fazolí (feijão) taky různé druhy masa, klobásky světlé i tmavé, kusy vnitřností a moře tuku.

Portugalská národní ryba je treska (bacalhau). Nenechte se zmýlit, v moři kolem Portugalska ji nenajdete, všechna se sem dováží z Norska, ale loví to Portugalci, tak proč by to nemohla být jejich národní specialita, že. Vaří se tu na tisíc způsobů, říká se, že portugalská hospodyně zná 365 receptů na tresku a ještě jeden navíc – rodinné tajemství. V supermarketu se prodává nasolená a sušená, musíte ji pak namočit na pár dní do vody.

Mořské speciality je dobré si dávat na pobřeží, ale i v Coimbře se najdou restaurace s čerstvými plody moře. Krevety (camarões) jsou tu skvělé, navíc cenově velmi dostupné, já kromě nich trpím ještě na sépie (lulas), zejména když jsou grilované. Vše za příznivé ceny, když víte kam jít. Humr je drahý, ale krab se dá s trochou snahy pořídit docela levně, tam je větší problém dostat se k masu. Paličku a trpělivost potřebujete.

S přílohou se v restauracích moc neobtěžují, v nouzi postačí i chipsy – ze sáčku, studené. Jinak nejčastěji rýže nebo hranolky, vařené brambory tu moc neumějí, v restauracích ještě tak, v kantýně nepoživatelné. Nikdy ale nechybí čerstvý salát, hodně - žádné nakrouhané zelí v zatuchlém nálevu.. Hezky salát, k tomu dostanete olivový olej a ocet – i v kantýně. Velké saláty jako samostatné jídlo se tu ovšem moc nevyskytují, není v nich totiž žádné maso :-)

Polévky se vaří všechny na jeden způsob – uvaříte v hrnci spoustu zeleniny a když je měkká, přidáte olej a rozmixujete pomocí varinha mágica na krém. Hotovo. Žádné vývary, ani nudličky, semtam přidaná klobása, jinak pořád na jedno brdo. Zelí, kapusta, dýně, mrkev, atd atd..

Jak je vidno, hodnotím zejména jak se tu stravuje člověk s nízkým finančním rozletem, ale i tak si myslím, že na svoji stravu tady budu v Čechách dlouho vzpomínat. Až sem pojedete, vzdejte se vegetariánství, nedívejte se krevetám do smutných očiček a užívejte si opravdu skvělé jídlo na všech úrovních!