Večer v rytmu Once

Byl v úterý.
On potká ji, následuje řada neskutečných dialogů, které kostrbatě táhnou děj dopředu, happyend se koná a nekoná. Markétina angličtina je toporná, Glen se tváří jako kokršpaněl a Češi vypadají spíš jako Rumuni. JENŽE. Vše je odpuštěno. Zní jim to skvěle, Glenovy písničky dostaly něžným Markétiným projevem další vrstvu, hlasy se proplétají jako stužky. S každou minutou je jejich vztah uvěřitelnější, zapomenete na trapné chvilky a rozpustíte se v tónech. Zamyšlená Markéta je krásná, kamera ji tak nenápadně, jakoby jedním okem sleduje, Glen v popředí chvilku řve a chvíli šeptá, včetně odzbrojujícího irského "luv". Pár momentů, kdy něco zapadne do sebe, kdy věci fungují jak mají, pro mě asi nejvíc ve scéně v nahrávacím studiu a pak nad ránem při car-testu.
Trefilo se mi do nálady. A od té doby už asi dvacetkrát (youtube). Takhle jo.