A podrobněji:
Vzbudil mě dnes nad ránem divný pocit, vystřídala ho ostrá bolest za krkem a hlavu jsem od té doby neotočila. Po proskuhraném ránu, kdy jsem se sama ani neoblíkla, zavolána rychlá pomoc Penguin, cestou do nemocnice jsem cítila každé zabrždění. V nemocnici jsem seděla asi 2 hodiny, což stačilo k tomu, abych dokonale ztuhla a pozbyla všechnu odvahu. Naštěstí pan doktor měl uklidňující tmavěmodrý hlas, dostala jsem asi 5 ďobanců do zátylku, nějaké ty drogy a slušivý bílý límec. Jo a týdenní neschopenku.
Nemůže mi to ale zkazit radost ze včerejšího filmového zážitku. Playtime, Francie, režie Jacques Tati. Málokdy to dávají (naposledy spatřeno před cca 2 lety), ale je to neuvěřitelný zážitek, odcházeli jsme z kina úplně rozesmátí, vydrželo mi to celou cestu domů. Nedá se přesně popsat, o čem film je, snad jen, že - na plátně se v různých místech odehrávají různé děje, Tati přeplňuje obraz všelijakýmii detaily (díky tomu, že to bylo podruhé, jsem se mohla daleko líp soustředit na drobnosti), těkají oči a smějete se a smějete. Úžasná scéna, ve které dojde k postupné dekonstrukci módní restaurace. A speciálně pro zcr: Ano, přidávám se k těm, kdo milují Tatiho a toužím vidět Playtime znovu!
Pořád se nemůžu ani hnout (psát na compu můžu, u toho se nezvedají ruce ani nehýbe s hlavou), hlavu mám nakřivo, muž je šťasten (manželka je lazar) a než ho to přejde, tak to snad přejde mě.
Na motiv jingle bells si celý den notuju: prkenná, dřevěná, tádydádydááááá
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
ještě že jsme tak sehrané!!! sraz bude příště bez prken a dřívek!!! Uzdrav se rychle!!
Díky!! Mohla jsem si sice vystačit s nějakým nachlazením, ale to já ne, když už, tak už!
Ten film jsem neviděla. A v kině jsem nebyla pěkně dlouho. Nechodím do kina ráda sama :o), ale řekla jsem si, že začnu. Protože to bych se do kina asi už nepodívala :o) ...
Také jsem byla ráda, když jsem u tebe objevila tu malou grafiku ... zase jsem si na Reynka vzpomněla a měla ho v povědomí. Ta výstava v Chrudimi byla pak jak na objednávku ... jsem zvědavá, jestli se tam podíváš :o), bydlím 20 km jižně, tak si na mě tam vzpomeň až tam budeš, třeba to poznám :o))))zuzi
Zuzi, sama do kina? já chodila dlouho, jde jen o poprvé. Skvělý zážitek, když jsem šla sama na film Chtíč (mimochodem kravina, nebrat!) a paní pokladní na mě tak hezky povykovala: "Slečna taky na Chtíč??". Jednou jsem byla v celém kině sama, rozložená přes tři sedačky s kofolou.
Ta Chrudim nezní tak nepravděpodobně, mám příští týden pár dní volných, navíc příbuzenstvo v Chrudimi a Pardubicích, promyslím!
Okomentovat