Oranžovej a Oranžová na výletě - III.

Do Nazaré jsme přijeli večer, slunce už skoro zapadalo. Hned u nádraží nás začaly lákat babičky, ať k nim jdeme přespat a nepřestaly celou dobu, co jsme tam byli. Vypadáme jako cizinci, s tím se nedá nic dělat. Nasadili jsme klapky na oči a našli předem vyhlédnutý penzion, shodili batohy a vyrazili na večeři. A že jsme byli u moře a že se nám ten výlet zatím tak dařil, najedli jsme se krevet co se do nás vešlo.
Nazaré je dvoupatrové městečko, spodní patro stojí na břehu moře, horní patro na útesu. Dole bylo původní rybářské městečko totálně potlačené bujícím turistickým ruchem, přes samé restaurace a obchody není kam šlápnout, vyjeli jsme tedy lanovkou nahoru. A teď přichází zlatý hřeb dne - místní staré dámy stále nosí tradiční kostýmy (turisti si to žádají, mají to mít). Kostým se skládá ze sedmi spodniček, symbolizujících dny v týdnu, koketně vyhrnutých nad kolena, vyšívané halenky a čepice s bambulí. Takto vystrojené prodávají turistům předražené oříšky a spokojenost panuje n obou stranách. Neodolali jsme, utratili ty peníze, paní si vyfotili a oříšky snědli.
Byla neděle Velikonoční, zvony svolávaly na mši a my jsme se šli místo toho projít k majáku, seděli jsme na útesu a já se pamatuju, že mi znělo v hlavě:

Ay que bonito es volar
A las dos de la mañana
A las dos de la mañana
Y ay que bonito es volar, ay mama

Volar y dejarse caer
En los brazos de tu hermana
En los brazos de tu hermana
Y hasta quisiera llorar

(OST Frida - La bruja)

Pak už jen zpátky na autobusové nádraží, potkali jsme upovídanou anglickou turistku (You know, I am VERY old..) a společně jsme pomluvili hnusnost autobusového nádraží. Po cestě jsme projížděli Leiriou, autobus zastavil v nádraží ne o moc lepším a nějak dlouho stál a nic se nedělo. Pak jsme viděli, že náš řidič společně s dalšími 5 chlapy tlačí vedle porouchaný autobus, aby nepřekážel..
Ay que bonito es volar.