Jak se to jenom..

Já si prostě nevzpomenu. On se totiž ten karneval nejmenuje Carnaval, to je adoptovaná brazilská tradice, do deštivého studeného portugalského únoru se nehodící. To, na čem jsme byli my, je karneval tradiční, odpovídá plusmínus českému masopustu a na to slovo nepřijdu, kdybyste mě mučili. Začíná to na i.. prostě ne a ne. Ale zeptám se a doplním :-)
Jinak Carnavalů tu bylo taky dost, ale to je taková pro mě nepochopitelná věc, vlnící se sambové tanečnice, obří barevné kostýmy, hlasitá hudba, a kolem postávají lidé v bundách a čepicích, úplně jako za sklem, nikdo netleská, jen se všichni diví, že jim není zima.
Protože si pořád nevzpomínám, budu slovo provizorně nahrazovat českým karnevalem a vy si to nějak uspořádáte, žejo?
Když jsme se domlouvali na srazu, zdůrazňoval Vasco, že tam máme být už ve dvanáct, že se musí vyjet před obědem, abychom to stihli. Jo, to jo :-) Ve dvanáct jsme tam byli dva Češi, Vasco přijel asi ve čtvrt na jednu a smál se, jak jsme všude včas. Do půl jedné se zhruba scházeli lidi, postupně hledali kostýmy a líčidla, aby pak sborově usoudili, že jsou strašně unavení a šli si dát ještě kafe. Když říkám lidi, myslím hudební a divadelní skupinu, která se věnuje portugalskému folklóru a patří pod mezinárodní organizaci GEFAC. Kamarád Vasco je člen, já tam občas chodím (chtěla bych s nimi zpívat), tak mě znají a vzali nás s sebou.(na fotce je Vera)
Vyrazili jsme do nitra Portugalska, směrem na Viseu, za chvíli sjeli z dálnice a pak už se jen točili po silničkách malých a menších, já okukovala kopce a stromy (hlavně eukalypty) a domečky a radost, že jedeme na výlet, mi vydržela celou cestu.
Nastává další zádrhel, totiž jméno vesnice si opět nepamatuju, Martin si to dokonce někam psal a já se chvástala, že to si snad budu pamatovat, ne? Tak ne. Pamatuju si, že poslední vesnice kterou jsme projížděli, se jmenovala Hombres, takže až tam pojedete, tak do Hombres a v další už to je :-)
Vystoupili jsme u nenápadně vypadajícího domu a všichni nám začali říkat - teď něco uvidíte, hlavně se chovejte jako doma. Jo - dům plný lidí, dětí a psů, stoly narvané jídlem, všichni se s námi přišli pozdravit a hned jsem dostala do ruky talíř a spousta vysvětlování co je kde a opět že se mám chovat jako doma. Většina těch lidí se zná z divadelních a hudebních představení, byli jsme tam jediní cizinci, ale bylo to skvělé. Nedalo se tam fotit, kdybych vytáhla foťák, udělám ze sebe okukující cizinku, takhle jsem si jen užívala pocit, že tam můžu být s nima. Jedlo se dlouho. Hlavní chod - feijoada - portugalské a brazilské typické jídlo, směs fazolí, masa a všemožných zbytků, občas se zeleninou. Jedla jsem zatím jen verzi z kantýny, ale na tu už se teď ani nepodívám. Tahle totiž byla doopravdy božská. Neskutečně tučná věc, plná klobásek světlých i tmavých, fazolí, kusů masa, kostí a ještě dalších neidentifkovatelných věcí (pořád jsem se ptala vedle sedící slečny, co z toho se jí), s chlebem a rýží. Já jsem tak uždibovala a ochutnávala a byla jsem opravdu najedená, ale takový nenápadný starší pán přímo před mýma očima snědl dva obrovské talíře, bez rýže, se vším co na nich bylo (kosti?) a pak si šel dát ještě sladkou tečku.
Pak už převléknout do kostýmů a vyrazit do ulic. Průvod masek, lidi z GEFACu hráli a zpívali a tančili, zastavovalo se u domů a zpívalo a lidi mávali z oken. Vždycky nám přišel někdo naproti, zakřičel - pojďte ke mě na skleničku - a šlo se. Deset kroků a zase zpátky, konzumace hojná - nejen alkohol, ale i sladkosti a káva. My jsme se drželi stranou, kostýmy nemaje (při odjezdu mi někdo nabízel propocený kostým anděla, odmítla jsem :-)), snažili se nepřekážet a fotit.
Nakonec průvod prošel celou vesničku, už nebylo kam a protože se zrovna krásně vyjasnilo, sedli jsme si na sluníčko a vyhřívali se, mě přepadl intenzivní jarní pocit, usmívala jsem se a fotila lidi kolem sebe a bylo mi krásně.

Poznámka - i v Coimbře jsem odlišná. Kdo mě viděl, ví, že mám opravdu hodně světlé vlasy i pleť a tak se tu semtam po mě někdo otočí, většinou s nějakou vtipnou německou poznámkou. Ovšem tady, na tom venkově, to byl extrém. Kdykoli jsem kolem někoho prošla, podíval se jednou a pak podruhé, pořádně :-) Jsem prostě loira - blondýna, v lepším případě tzv. nórdica.
Poznámka 2 - zkusila jsem dát fotky menší, aby se tak dlouho nenačítaly, ale připadá mi to malé, musí se rozklikávat. Napište, co si o tom myslíte a já to příště přizpůsobím.