Aneb Nikdy bych si nemyslela, že budu chtít být aspoň na chvíli Štěpánka Duchková.
Někdy pět minut udělá den a dnešních 5 minut za to stálo, na chvíli se mi zježily vlasy na krku a v nose štípalo. Jedovaté "Tak to tolik neprožívej.." Jenže co jiného?
Zvnějšku se mi daří. Škola jde, jdou i nějaké dílčí úspěchy mimoškolní, sny se plní, osoby a místa se setkávají. Uvnitř je to ale křehká rovnováha, kterou dokáže vykolejit ztracená naděje, hloupá poznámka, neopětovaný pozdrav nebo zlý sen. Dala jsem svým přáním pevný tvar. Aspoň.
Letošní Cenu Jaroslava Seiferta získal František Listopad.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Hezky vyjádřeno ... dát svým snům pevný tvar... (také jsem to udělala a teď s tím mám těžkosti, sny jo, ale skutečnost... ta se i nadále vzpouzí :o)))
Okomentovat