Začínám být jako starý babky. Třeba sedím deset minut u okna a pozoruju, co se děje na ulici. Teda, on je tam teď slon a zebry a jiná exotika, ale pozorovala bych nejspíš i bez nich.
Ploužím se. Nejvíc na cestě domů.
Taky mám strach ze zimy a že se nedočkám jara.
A z mladých a perspektivních se mi dělá nanic.
Při životě mě drží, že mě někdo potřebuje.
Jo a neplést s podzimním splínem. Ten jsem měla v září.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Někdo člověka potřebuje ... ale člověk sám taky někoho potřebuje. Nejlíp, když se potřebují oba navzájem... a ještě lepší když se potřebují proto, že se mají rádi :o))) Stvořila jsem pěkné klišé, ale já po tom klišé toužím! Ale tvůj text je o něčem jiném???
Okomentovat