Abych nepsala pořád jen o tom, jak se učím, ale taky nějaké výsledky, tak vám tímto sděluji, že se mi podařilo mezi řečí (rozuměj mezi přípravou na jiné zkoušky) udělat tento týden Portugalštinu, úroveň II. Moje skóre je 14 b. ze 20, což odpovídá české dvojce, což je za daných okolností parádní. Zmíněné dané okolnosti jsou hlavně to, že jsem neměla intenzivní kurs a na začátku října neuměla nic, s lehkým srdcem jsem taktéž přeskočila úroveň I a navíc mi v půlce semestru změnili rozvrh a nemohla jsem chodit na půlku hodin. Profesorka před Vánocemi vyhrožovala, že mě ke zkoušce nepustí, že mám moc absencí. Tak jsem se pro jistotu neučila, kdyby mě tam náhodou nepustila, tak aby mi nebylo líto té práce, mám co dělat jinde. A vyšlo to! Na zkoušku jsem mohla, přišla, viděla a zvítězila. Potvrdilo se, že naše skupina má nejpřísnější profesorku – žádné slovníky, jen portugalský výkladový, těžký text jak na čtení, tak na psaní a navíc jsme jako jediní měli i ústní část. Takže zatímco jiné skupiny sbíraly 17ky jako na běžícím páse, u nás bylo jednou 17, jednou 15 a pak už jsem já. Průměr 11-12 a spousta lidí neprošla.
No a dnes – praktická zkouška z gynekologie, minulý týden jsem po urputném boji vytvořila a odevzdala seminární práci a dnešní zkouška byla pojatá jako diskuse nad prací, plus doplňující otázky. Práce mě stála hodně – když jsem si to pak promýšlela, tak téměř 25 hodin práce (na výsledných 7 stran!), 10 euro protelefonovaných na konzultacích s Carlosem a kyblíček nervů. Ale nebyly to síly a peníze vydané za nic, práce byla dnes veřejně pochválena, doplňující otázky bez zakopnutí.
Aby to neznělo tak optimisticky – od pondělí začínají zkoušky teoretické, tedy písemné, mám jich 5 a ještě jednu další v březnu, takže jsem si dnes za odměnu koupila oříškovou Milku, rozpustila v ní tu radost a dobré pocity a zpátky do práce!
4 komentáře:
Gratuluju! Je skvělé, že si profesorka dala říct a absenci nepočítala. Držím palce na příští týden!!! M.
Taky moc gratuluju, ještě stále, když tady končí Vánoce, dostávám jemné chvění do žaludku a to už dáááávno žádné zkoušky nemusím, NEMUSÍM. Na druhou stranu, tak nějak podvědomě zvyšuju v lednu pracovní tempo, protože mi přijde nepatřičné, jen tak být :-) Třeba to někdy přejde, ale tobě přeju, ať je vždy v žaludku jen to jemné chvění, nikdy žádné křečáky!
-->Hanele: Díky moc, doufám, že největší křeč byla ta prezentace.. Největší učební krize je víkend, jsem tu sama celý den na dvou metrech čverečních, to mě vždycky uvrhne do posmutnělé nálady. Dneska jsem ji šla zahánět na procházku k řece a na kávu a zafungovalo to. Jen ta Gabréta se mě drží.
Na víkendy jsem vždy jezdíval domů, když ne, bylo to vždy a jen kvůli učení :-(. Pustá kolej, na celém Jarově ani noha a ty věčné nudle k obědu i k večeři vidím dodnes. Akorát že dnes už je umím nepřevařit :-) T.
Okomentovat