Delikatesní!

Stále ještě studuju a venkovní teplota klesá. Včera nebylo místo ve studovně, tak jsem se šla učit do kantýny, mají otevřeno celé odpoledne a dají se tam konzumovat skvělé hranolky za 50 centimů. Docela mi to šlo a jak jsem se tak soustředila, tak jsem si ani nevšimla, že postupně promrzám víc a víc a když jsem se probrala, byla jsem úplně ztuhlá (a to jsem měla bundu a rukavice celou dobu na sobě!), nemohla jsem se vůbec hýbat ani mluvit a nakonec jsem šla prosit o přídavek horké polívky.
Totiž, abyste tomu rozuměli, nemám se kde ohřát. Topítko doma víří teplý vzduch a vyhazuje pojistky, nebo rovnou vypaluje zásuvky (mám jen jednu), takže chvilku vířím a pak je zase zima. V oblíbené kavárně mají sice horkou kávu, ale netopí. Studovna topí, ale je tam místo pro 30 lidí. Kantýny netopí. Učí se mi teď dobře, vydržím se soustředit několik hodin, což je nevídaná věc. Výsledek je ten, že jsem včera měla dojem, že mrznu nejen od kostí, ale ze samé podstaty, jediná chvilka přes den, kdy je mi teplo, je ráno než odkopu peřinu a nebo po cestě domů - po sluníčku a do kopce.
Po třetí polívce přišel Roland, v dobré náladě, že jde do kina. Přepadl mě neovladatelný pocit, že si po 4 hodinách učení na Sibiři zasloužím něco dobrého, tak jsme šli nejdřív na horkou čokoládu (španělská verze, něco jako horký čokoládový pudink) a pak do kina. V rámci festivalu Cinema de culto dávali film Delicatessen. Jméno filmu mi nic neříkalo, jméno režiséra (Jean-Pierre Jeunet) už ano, natočil Amélii z Montmartru, tak bylo rozhodnuto.
K Delicatessen - neuvěřitelný film, v podstatě si nejsem jistá, kam ho zařadit ani co se týče žánru, oficiálně comedie noir. Asi komedie. Teda. Hodně zvláštní. Ale já se bavila královsky. Mírná poetika pozdější Amélie je tu jen v náznaku, zato nechybí figurkovité postavy, každou tvoří směsice zvláštností, libůstek a úchylek. Majitel domu, řezník, který prodává čerstvé maso vždycky den poté, co zmizí nějaký nájemník. Jeho dcera - stydí se za brýle a nenosí je, a protože neustále rozbíjí věci v bytě, tak raději kupuje všechno dvakrát. Dva dělnící v dílně na jelení vábničky (beee...) Vynalézavá, leč neúspěšná sebevražedkyně a její shovívavý manžel. Podzemní skupina jménem Troglodites. Vodní muž, v bytě plném žab a šneků. Děj filmu je v podstatě nesdělitelitelný, vše se točí jen kolem domu a jeho obyvatel a v závěru se domem valí voda.
Dnes jsem se dívala na ČSFD a tenhle film dostal od komentátorů všechna hodnocení v rozmezí Odpad! až 5 hvězdiček a většina z nich se shoduje, že film je těžko zařaditelný a ještě obtížněji popsatelný. No a pak si vyberte, já osobně se kloním k té vícehvězdičkové straně, doporučuji ovšem jen pro ty, kterým nevadí absurdní černý humor, balancování na hranici surrealismu a kteří se nebojí experimentů. Měl by být snad v Čechách na DVD, já ho viděla francouzsky s portugalskými titulky :-) Pokud jste ho někdo viděli, napište mi svůj dojem, tohle se skutečně nedá s ničím srovnávat. Pro zcr povinné!