Málem mě dostali. Semleli. Asi jeden den jsem si myslela, že už na to kašlu. Před 3mi týdny v pondělí ráno - budeme tu s vámi jednat jako se sekundáři, zejména pejorativně. A jak řekli, tak udělali. Hlavně pejorativně. Mám něco blbýho v ksichtě, zřejmě. A dost mě to vytáčí. Že na mě tak můžou. A že si to nechám líbit. Ostrůvek naděje jménem Sněhurka (TEN Sněhurka), co se mě každé ráno dojde zeptat - tak co jste zase provedla?? Z čehož usuzuju, že si mě oblíbil.
Od včerejšího odpoledne už jsem zase bojovná a odhodlaná, dnes nad kávou a Juli Zeh dokonce něco jako spokojená.
Konzumuju stránky, obrázky, zřejmě zase začátek vstřebávacího období, kdy se mi do hlavy nasákne spousta užitečných věcí. Na státnici jsem si dnes dovolila nemyslet.
Daruji přebytečné myšlenky. Zn.: Za odvoz.
2 komentáře:
pousmání ... nekaždý zde má svůj styl, a ne vždy se to povede tak vypsat co člověk cítí … tím chci podotknout, že některé blogy, tedy jejich texty na mě někdy působí jako otevřená díra do člověka, nebo jako jeho „prodloužení“ pomocí vyzařovaných siločar, tak nějak jako nefiltrovaná voda, jako gejzír, nebo případně jako řeka co teče… tenhle textík jsem si přečetla s chutí, moc hezký …
paličku na ně!
Okomentovat