Sluníčko mi svítí na zátylek, jak sedím u okna, čtu si ve volné chvilce svoje zápisky, vařím si kafe a myslím zas na Portugalsko, na dobu před rokem, půlrokem..
To světlo mi to připomnělo, představuju si, jak tam v dálce pořád existuje moje ulice, můj dům, jak chodím kilometry pod stínem z platanů, plánuju, nakupuju si čerstvé ovoce, čtu a je mi tak krásně, osaměle. Představuju si ty chvilky zastaveného času v katedrálách, kostelích, nad ranním kafem někde na nádraží nebo pozdě v noci s notebookem na klíně, v těsném spojení s těmi, co jsou doma a spí. Dopisy psané v kavárně, listy zatížené cukřenkou, ve kterých jsem ty své sluneční a mořské nálady posílala do Čech v barevných obálkách a které bych si chtěla číst teď, když mi není dobře, abych věděla jaká taky umím být. Statečná.
4 komentáře:
Ofélie! Ofélie! Ofélie!
(to tě burcuji :o))) někdy mně probleskne někde dole, kde je ta Ofélie z teplých krajů a její postřehy a lehkost psaní ... někdy to ale na počasí nezáleží, co si budem povídat ...
nojo, Portugalská Ofélie je semletá českými zmatky, školou, starostmi a vůbec, ale občas ji ještě potkávám a určitě se brzy vrátí v plné síle. Komu že to vlastně odpovídám?
to psala zuzi, pardon, máš jiný blog a někdy zapomenu co všechno mám zde udělat, v bloguje.cz se mi automaticky zobrazuje přezdívka ... (tak se těším,jak píšeš)
ja taky doufam, ze nemas takove starosti, ktere by se nedaly vyresit. drzim palce a zase enkam vyraz!!
Okomentovat