Portugalsko mužské a ženské

Začnu od Adama, tedy od mužů. Muži se v Portugalsku odedávna věnovali bohulibým činnostem – mořeplavectví, objevování a dobývání cizích zemí, psaní poezie i prózy, vládnutí půlce světa, ideálnímu vyjádření dvojice réva vinná-dub korkový a tak dál..

Dnešní portugalský muž tyto tradice vnímá a ctí, převedl je ovšem do podoby moderní. Současný mladík v této zemi je téměř bez výjimky tmavovlasý, tyto tmavé vlasy má opatlané gelem. Nosí tmavé muší brýle a to i v místnosti. Nevyhýbá se růžovým tričkům a za všech okolností nosí dobré boty. Kolem třicítky začne nenápadně tloustnout a plešnout, v padesáti tento přerod dokoná. Současně s tím mu naroste knír, čapka na hlavě a stává se tím typickým Portugalcem, co posedává po kavárnách a promenádách a pózuje, aby vypadal pro turisty dost domorodě. Vyznává jedno ze 3 hlavních náboženství – Benfica, Sporting, FC Porto, ačkoli v nemocnici do papírů svědomitě vyplňuje katolík. Fotbalu rozumí a zasvěceně o něm hovoří, často i když nemá posluchače, někdy několik hodin v kuse. Stejně jako fotbalu rozumí i politice, kterou by zvádl daleko lépe, než ti, co to zkoušejí a rád předvádí svých několik tezí, kterými stručně a elegantně postihne běh světa. Tyto a jiné, barevnou televizí nabyté, znalosti chodí několikrát denně předávat ostatním do kavárny, aby se moudrost šířila. Pije víno a pivo, a velmi se diví, když se ho ptáte na alkohol. Většinou hraje na nějaký hudební nástroj a téměř bez výjimky dobře zpívá.

Eva Portugalská si v minulosti svoji pozici dobývala těžce, stejně jako Evy jiných národů. Díky tomu byla ušetřena špatných zkušeností, nebojí se a odvážně se vrhá do působení ve všech oborech činnosti.

Mladé Portugalky mají všechny dlouhé vlasy, vyvinutou gluteální krajinu a jsou velmi krásné. Pokud to okolnosti umožňují, nosí boty na vysokém podpatku, neumožňují-li, podpatek zamění za střední, ale zlaté barvy se nevzdají. Na ulici se vyskytují výhradně ve dvojicích nebo větších skupinách, v tmavých brýlích přes půl obličeje a se školními deskami v rukou. Módu považují za důležitou a jsou ochotné přinášet jí velké oběti, jako je třeba v červenci nošení vysokých plyšových bot. Ve středním věku nejsou dobře definovatelné, převládá totiž snaha dobře se vdát, zdůrazněná ve všech dobrých časopisech pro ženu jako životní cíl. Ve věku vyšším nosí vlasy už krátké, posedávají v oknech aby dobře viděly na ulici, a doma oprašují početné fotografie početné rodiny. Dobře vaří a ještě raději nakupují a zásobují se. V početném množství je můžeme vidět zejména v sobotu dopoledne na tržnici. Hrdě používají titul dona da casa – paní domu – a zastávají názor, že je lépe mít vše doma třikrát, než aby něco chybělo. Politiku jako takovou nechávají mužům, stejně jako domácí opravy a řeči po kavárnách. Zprávy sledují ovšem bedlivě a při každé tragédii se se slovy O meu deus bouřlivě křižují.

Vše vypozorovala a zapsala Ofélie.