Portugalsko kávové

Aneb pokračujeme v načatém duchu..

Káva se v Portugalsku pije v množství a frekvenci, které jsem si před příjezdem sem neuměla představit. Řekne-li se káva, myslí se káva ze stroje na espresso, na rozpustnou narazíte v supermarketu (ochucuje se s ní většinou mléko, způsobem, jakým si našinec připravuje kakao), na tureckou nikde.

Káva jako surovina je tu jedna z nejlepších v Evropě, protože Portugalsko je zásobené ze svých bývalých kolonií, které strategicky rozmístilo po kávovém světě -Brazílie, Timor, Angola.. - prodávají se kávy jednodruhové i směsi.

Kavárna se v Portugalsku řekne pastelaria (čti paštelaría), nejmenuje se podle kávy, ale podle dortíků, pastéis (čti paštejš, my tomu počesku říkáme paštely, jednotné číslo je pastel-paštel). Nejčastěji má reklamní vývěsní štít od jedné z velkých firem - Delta, Sical, Torrié, Buondi - plastové židličky, plechové stolky a na stěnách kachlíky. Prostředí v zásadě neútulné, a když připočítáte všudypřítomnou televizi, na dlouhé vysedávání to není (jo a v zimě netopí, potvory). Existují ovšem čestné a velmi krásné výjimky, u nás v Coimbře třeba Café Santa Cruz, přestavené z části kostela, s krásnou klenbou a mramorovými stolečky, v Portu Café Majestic s nádhernou secesní výzdobou a zrcadly nebo Lisabonská A Brasileira, s nádechem starých časů, bronzovým Fernandem Pessoou a brazilskými číšníky.

Portugalci doma téměř kávu nevaří, kdyžtak jako snídani, viz dále, chodí raději do pastelarií. Aby taky ne, káva tu stojí od 35 centimů, nejbližší kavárnu máte do 50 metrů od domu (já asi 5, nebo tak něco), kavárníka znáte jménem, tak se tam prostě párkrát za den stavíte. Někdy se tu pije kafe i na stojáka u pultu, prohodíte pár slov, mezitím ty 2 loky a zase zpátky do procesu.

Nyní se naučíme 3 hlavní druhy kávy v Portugalsku, včetně jejich objednávání v kavárně, s vkusným přízvukem.

Nejčastějším typem je miniaturní espresso - um café (čti un kafé, n je nosové) - turistické varování, řeknete-li café, což je ve slovníku, dostanete malé silné preso bez mléka, mléko se tu nikdy nedává zvlášť), jste-li v Lisabonu a blízkém okolí, jmenuje se uma bica (uma bika). Vypadá nějak takhle, má skvělou pěnu, co se nevešla do záběru, ale fantazie ji určitě taky umí dobře. Pije se vždycky sladké, hodně sladké a domorodec jich vypije cca 3-4 denně.Další variantou je uma meia de leite (čti uma maja d lajt) - doslova půl mléka. Příprava je velmi podobná capuccinu, napěníte mléko a do toho káva, v poměru tak plus mínus půl na půl, jak se kavárníkovi zalíbí. Je dobré a ještě lepší, významným detailem je používání dobrého mléka, minimálně polotučného (a polotučné je tu o něco více tučnější než české). Vypadá takhle:

Posledním ze 3 hlavních způsobů přípravy je galão (čti galau, a je nosové). V zásadě odpovídá typu latté a je neuvěřitelně voňavé a dobré. Portugalci ho pijí většinou ráno, jako snídani, a aby vůbec došli do práce, přes den pak ve chvíli, kdy si vůbec nechtějí dát kafe, tam je totiž tolik mléka, že už to vlastně není ani káva :-) Galão se připravuje tak, že se napění celá velká sklenice mléka a do té se vyklopí panák espressa. Dostanete ho vždycky jen ve skle a s dlouhou lžičkou. Vypadá tak:

Najdu ještě nějaké lepší fotky, tyhle jsou takové podivné, ale pro ilustraci to snad zatím stačí. Takže dobrou chuť, právě sedím ve své oblíbené kavárně na kávě (mám café), stavte se!