Zpátky

ve svém miniaturním pokojíčku. Nějak se nemůžu vejít, i když bych teoreticky měla mít míň věcí. To bude tou tunou jídla. Celý den jsem stěhovala (na obou chodidlech mám puchýře jak pětikoruny), uklízela, nakupovala a večer na mě z minuty na minutu plnou vahou dopadla ta samota, staronovost prostředí a hromada povinností. Tak jsem šla s holkama na kafe. Z kafe se vyklubalo pivo, z piva další pivo a krevety a i když nemám takzvané babince moc ráda, tak tohle bylo to pravé. Teď už jsem zpátky doma, ujídám extrahořkou čokoládu a sbírám odvahu. A čekám, až mravenci přijdou na to, že ta restaurace, kam chodili, zase vaří.
Návštěva odjela mínus dvoje boty (místní dlažba je zákeřná) a jedno triko, plus hromada mých věcí a knih. Za dva dny přijede ještě jedna návštěva a s ní přijede Listopad.
Už se mi to krátí.