Ženy, ženy, ženy

Tento příspěvek je určen ženám a feministům.
Včera jsem byla na koncertě - canto marroquino - španělská dvojice hrající jihošpanělskou hudbu ovlivněnou Marokem a pocházející až kdesi od Bagdádu, s použitím historických nástrojů.
Tolik k faktům. Ale zážitek - Katja se ke mě v průběhu večera naklonila a mluvila o tom, že ji ta hudba přenáší úplně do jiného světa. Moje poznámka na papírovém tácku pod skleničku: Žena, která zazpívá chrámový oblouk, klenbu, jako muezín. Zpívá a její zpěv se odráží od hor a od nebe a rezonuje v prostoru. Slyšíš v něm minulost, kroky po kamení i vzduch který se tetelí nad pouští. A ona je neotřesitelná, stoletá. V hloubce toho hlasu by se člověk snadno utopil. A ty oči. A ona ví.

Dneska je tady Dia dos mulheres - Den žen. Portugalci, nemajíce špatných asociací, vesele slaví a pořádají večeře, jsem pozvaná na dvě, vzhledem k zítřejší zkoušce asi nepůjdu nikam. Ale přišla mi dneska krásná smska. Je od kamaráda a nejspíš ji od něho dostalo ještě padesát dalších. Ale pro mě je první a jediná a beru si ji velmi osobně.

O que seria da parte sem o tudo?
...membro dormente num corpo á deriva,
dura solidao.
Obrigado, muito obrigado por tudo.
Feliz dia da mulher.

Ve VOLNÉM překladu:
Co by byla část bez celku?
..spící část těla, která setrvává
jen ze solidarity.
Děkuju, moc děkuju za všechno.
Hezký den žen.

Abych si ji nehamounila pro sebe, předávám dál pro všechny silné a statečné ženy v mém okolí, jmenovitě - mámě, Lu, babičce, všem tetám, Mar, Martii, Katje, duně, hanele, taky mamince od eMa i ségrám a nejmenovitě - všem ostatním.
Zdraví Ofélie (a běží si koupit kytku)