Tak jsme byli včera na Portě..

.. bane, co to plácám, dneska v Portu jsme byli. Já, Martin a Katja. Ráno jsem po cestě na nádraží pěkně mrzla, a to jsem měla rukavice a šálu, čepice by určitě neškodila. Displej ve vlaku ukazoval venkovní teplotu 5 st. C, sluníčko svítilo, moře se vlnilo a my dorazili do Porta ve výletní náladě. Nádraží São Bento je ta nejlepší brána do města, je z půlky ve skále, vystoupíte z vlaku a nad vámi jsou domky na skalním ostrohu, křičí racci a ve vzduchu je oceán. Budova je vysoká, s opravenými azulejos (tradiční modrobílé kachlíky) a voní tam pečené kaštany a káva. Vydali jsme se prozkoumat katedrálu a pak se spustili do Starého města. Tady jsme pochopili, proč se Portu říká Černé město. Tmavé, úzké uličky. Na vyhlídce, odkud všichni turisti horečně fotí třpytivou řeku pod sebou a výhledy na město, leží skupina bezdomovců v hadrech, s vínem. Všude se potuluje spousta psů, semtam opilec (v neděli ráno), odpadky, křik ženských z balkónů, odněkud hraje hudba a na každém domě visí buď prádlo, nebo rovnou portugalská vlajka. Připadali jsme si trochu stísněně, se stříbrnýma foťákama tak nějak nepatřičně, jako kdybychom byli u někoho doma potmě na chodbě a viděli a slyšeli něco, co se nemá. Trošku jsem se bála a hodně se mi to líbilo. Najednou obrat o 180 stupňů a na konci ulice se objeví řeka, zase zasvítí slunce a prostor se otevře, nad námi most a vedle řeka a na řece lodě a lodičky. Lidi na procházce, na projížďce na kolech, ruch a zase ta vůně kávy a já mžourám do sluníčka, pojídám toust a vyprávím, že se mi dneska zdál první sen v portugalštině. No fakt. Pak zase do města, škoda, že je téměř všechno zavřené. Ale i tak, okukujeme stánky s korálky, pak si konečně dáváme kávu a dortík, procházíme Vánoční trh a zkoušíme si čepice a nakonec se úplně zmrzlí vracíme na São Bento, kaštany na zahřátí a pak už na vlak a domů do Coimbry. Teď je večer, jsem uťapaná, u horkého čaje a topítka se zima zdá vzdálená a tak se tu mám a píšu, jaká byla druhá adventní neděle. Už jen dva týdny!