Ano, nepíšu, mea culpa, ale však já vám to vynahradím.
Začnu zvesela. Nepsala jsem proto, že jsem všechen volný čas mimo školu trávila sháněním letenky z Čech do Portugal, po Vánocích. Už ju mám. A jakou! Dovoluji si vám oznámit, že letím z Vídně, přes Mallorcu. JINAK TO NEŠLO. Fakt. Zeptejte se eMa. Nebo mě. Velké letecké společnosti jsou odporní vydřiduši. Nízkonákladové společnosti nemají moji kombinaci města a datumu. Takže moje cesta bude ideálně vypadat asi takto: Ve 3 ráno žluťáskem do Vídně, tam check-in a hurá na Mallorcu, přestup a zpátky na pevninu, do Lisabonu. Přes Lisabon (taxík, nebo Luis) na vlak do Coimbry, a tady nejlépe tágem do bytu (šlo by to asi i autobusem, ale budu mít kufra – tedy aspoň doufám). Slabých 18 hodin, když všechno půjde dobře :-) Nezoufám, mohlo to být horší. Vlastně by mi nevadilo zůstat chvilku trčet na Mallorce.
V Portugalsku jsou záplavy, deště vytopily historické město Tomar, bohužel o týden dřív, než jsem ho stihla navštívit. Teď se chystám podívat se na předvánoční Porto, snad to půjde. Portugalci tvrdí, že zatím jen tak poprchává, pršet prý začne až v zimě. No já nevim.
Nějak mě nejde ta Vánoční nálada, jen ve vzácných chvilkách, kdy myslím na Čechy, advent, svíčky, větve a cukroví, ale je to taková ta naivní představa, jako v kresleném filmu a dlouho to nevydrží. Tak si maluju. Většinou po večerech, když už mi nejde učení. Objevila jsem nový rozměr kreslení, beru to spíš jako fyzickou aktivitu, než duševní, ryju do papíru a lámu pastelky a zuřivě čmárám a škrábu a nesmírně mě to baví. Ráno ty papíry zmuchlám a vyházím a večer zase znova. Z voskovek jsou úlomky a dochází papír.
Naučila jsem se mluvit anglicky tak, abych si nepřipadala jako postava z telenovely (myšleno používání více než 3 přídavných jmen a rozkošatění slovníku). Místní červené víno obdivuhodně zlepšuje přechod pasivní slovní zásoby do aktivní. Ještě to samé portugalsky. Už to bude trvat jen chvilku, alespoň jsem optimista. Včera mi spolužák Luís chválil portugalštinu. Ba co víc – nepoužil slovo bem, tedy dobře; ale doslova řekl, že už mluvím fixe, tedy super, skvěle, dooost dobře (je to takový to slovo, co používají osoby mezi 16 a 25 lety pro vyjádření libosti). Nezávisle na tomto faktu jsem dostala vzkaz, že se se mnou dobře povídá. Aspoň tak.
Portugalec gentlemanem? Nikdy! Tuhle jsem stála u Martina před domem a čekala. Je to úzká ulice, v kopci, jednosměrná a velmi rušná, zkratka od řeky. Chodník je jen na jedné straně a já stála na chodníku. A shora se blížil pán. Místo toho aby mě obešel, tak mě velmi ostře požádal, abych uhnula, počkal si, až vlezu do ulice mezi rozjetá auta a pak prošel za mnou. Dlouho jsem se za ním dívala. Dnes v autobuse se paní vedle mě chytila tyče na tom stejném místě, co jsem se držela já. Prostě chytila tyč i s mojí rukou a držela. Za chvilku mě to přestalo bavit, tak jsem svoji ruku vycukala odspodu a říkala si, že bez toho bych se tedy obešla. A dnes ráno v nemocnici ve výtahu si jiná paní stoupla nohama přibližně tam, co už byly moje nohy a protože byla tlustá, tak mě za chvíli přetlačila a uhnula jsem. Přitom ve výtahu byl jen jeden další člověk. Očividně chtěla stát zrovna na tom místě a nikde jinde. To jsou mi překvápka.
A malý bonus. Také jste se vždycky dobře bavili při čtení vzorových vět v jazykových učebnicích? Jestli ano, nabízím pár perel z mojí drahé Portugalštiny:
Ao ver o hipopótamo no centro da cidade, ficou muito surpreendido.
Když uviděl hrocha uprostřed města, byl velice překvapený.
O Paulo, além de ser inteligente, é também simpático.
Kromě toho, že je inteligentní, je Pavel také sympatický.
Ultimamente tenho limpado sempre o chão.
Poslední dobou pořád myji podlahu.
As pessoas alegres dizem que canta.
Veselí lidé říkají, že zpívá.
Não roubarás!
Nepokradeš!
Jinak se vlastně nic nestalo. Baví mě škola, neuvěřitelné, takže tam poctivě docházím a učím se. Ana Beatriz se má k světu. Večer v Coimbře svítí vánoční světýlka.
Žádné komentáře:
Okomentovat